Kapitalismus je všeobecně chápán jako typ ekonomického systému. Na rozdíl od řízených či plánovaných ekonomik, ve kterých jsou ekonomické parametry určovány výhradně zásahem státu, je systémem postaveným na soukromém vlastnictví výrobních faktorů, které jsou provozovány za účelem zisku. Hlavní roli zde hraje volný trh, tedy nabídka a poptávka, od které se odvíjí běh celého hospodářství. Pojem kapitalismu byl zaveden marxistickou teorií jako negativní označení pro tržní hospodářství. Mým cílem je zhodnotit, v čem se lišily teorie vzniku kapitalismu podle jeho dvou nejznámějších teoretiků.
Max Weber
Max Weber byl jedním ze sedmi dětí vysoce postaveného politika a úředníka Maxe Webera a jeho ženy Helene Fallenstein. Studoval práva na Heidelbergské univerzitě a navštěvoval přednášky z ekonomie, středověkých dějin, teologie a sociologie. Následně studoval v Berlíně a stává se profesorem ekonomie. K jeho nejznámějším dílům patří Protestanská etika a duch kapitalismu a posmrtně vydaná a nedokončená Ekonomika a společnost.
Weber se v roli sociologa pustil do systematického studia náboženství a vlivu křesťanství na vývoj západní civilizace [3]. Domníval se totiž, že náboženství může být hnací silou společenských změn. Při analýze východního světa došel k závěru, že na rozdíl od západního světa se zde náboženství stalo nepřekonatelnou překážkou pro rozvoj průmyslového kapitalismu. Ve svém díle Autorita, etika a společnost vysvětluje, že nábožnost nutí lidi k pracovitosti a spořivosti, tedy k rozmnožování svého bohatství a vynakládání těchto hodnot pouze pro uspokojení svých životních potřeb. Jak sám autor píše: „Konzum byl spoután, snaha po zisku uvolněna, a když všechno sečteme, výsledek je nasnadě: z nucené asketické úspornosti se tvoří kapitál. Co se musí uspořit na konzumu získaného jmění, to připadne k dobru produktivnímu využití, kapitálové investici.“ [3]
Vlastníky kapitálu vedla náboženská víra k tomu, aby svůj zisk zvětšovali a nemajetné třídy k tomu, aby svou pracovitostí dosáhly zbožnosti. Nebo-li podle Webera: „Stalo se příznačným, že moderní dělník považuje práci za povolání a že podnikatel zase považuje za svoje povolání zisk.“ [3] Přitom právě protestantská askeze prohloubila pochopení práce jako povolání, které je nejlepším a snad i jediným prostředkem, jak se ujistit o své spáse. Autor však vysvětluje, že tato touha po zisku nemůže být přirovnávána k vykořisťování: „Samotný „pud vydělávat“, „chamtivost po zisku“, snaha získat peníze, co nejvíce peněz, nemá s kapitalismem co činit. Takovou snahou se vyznačovali „all sorts and conditions of men“ ve všech epochách a ve všech zemích světa, kde jen se jim k tomu naskýtala nebo naskýtá objektivní množnost. Sebebezpudnější výdělkářství naprosto není kapitalismem, tím méně „duchem kapitalismu“.“ [3]
Karl Marx
Karl Marx pocházel z právnické rodiny. Studoval práva a filosofii v Berlíně a Bonnu a již při studiích projevoval své radikální názory, které byly z části inspirované filosofií Georga Hegela. Po studiích se stává žurnalistou, avšak jeho radikální názory ho nutí odejít do Paříže, kde se seznamuje s Friedrichem Engelsem. Zde spolu sepisují Komunistický manifest. Po čase zakládá mezinárodní Ligu komunistů a znovu kvůli svým radikálním názorům odchází do Belgie a posléze do Londýna, kde vydává své životní dílo Kapitál.
V Komunistickém manifestu [2] Marx zmiňuje, že dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů a tyto boje končí buď přetvořením stávající společnosti nebo zánikem bojujících tříd. Podle Marxe měly velký vliv na vznik kapitalismu zámořské objevy, kolonizace, obchod se zbožím a drahými kovy a s tím spojená rostoucí směna. Na rostoucí poptávku nedostačoval dosavadní cechovní systém, a tak vznikla manufakturní výroba a následně přišla i průmyslová revoluce. Všechny tyto faktory způsobily zánik feudální společnosti a vznik buržoazní, pro níž je příznačné rozmnožování bohatství a neustálé inovace ve výrobě a samozřejmě potřeba výrobních sil, jejíž základem je vzájemná konkurence dělníků. Marx dále tvrdí [4], že kapitalismus sám spěje k záhubě svým vývojem. Stane se tak v okamžiku, kdy kapitalista kvůli konkurenci bude nucen svým zaměstnancům platit méně a očekávat od nich vyšší produktivitu, aby měl vyšší zisky. Tedy zaměstnanci budou chudnout a kapitalista bohatnout až do té doby, než pracující pochopí, že jsou vykořísťovánia dojde k revoluci, která zruší soukromé vlastnictví a nastolí beztřídní společnost.
Je tedy zřejmé, že oba myslitelé se ve své toerii vzniku kapitalismu vzájemně lišili. Navíc se Max Weber stal jedním z hlavních kritiků Karla Marxe. Nesouhlasil totiž s jeho názorem, že kapitalismus sám povede k vlastnímu zhroucení. Byl v rozporu s jeho teorií tříd založenou výhradně na výrobních prostředcích a oproti Marxovi kladl důraz na vliv, který mají kultura a náboženství na jednání lidí.
Seznam použité literatury
- BAROŠ, Jiří. Spor o původ a legitimitu kapitalismu. Distance [online]. 2006, roč. 9, č. 2 [cit. 2008-11-26]. Dostupný z WWW: <http://www.distance.cz/rocnik9/cislo2/03.htm>.
- MARX, Karl, ENGELS, Friedrich. Komunistický manifest. 2. vyd. Praha : Nákladem časopisu Zář, 1898. Dostupný z WWW: <http://cs.wikisource.org/wiki/Komunistický_manifest>.
- WEBER, Max. Autorita, etika a společnost : pohled sociologa do dějin. Praha : Mladá fronta, 1997. 294 s. ISBN 80-204-0611-5.
- ZEMÁNEK, Josef. Karel Marx (1818-1883) : programátor sociální revoluce. Euroekonom : ekonomický portál [online]. 2002 [cit. 2008-11-26]. Dostupný z WWW: <http://www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jz-marx>.