První kapitola pojednává o historickém vývoji peněz a jeho rozdělením do hlavních etap. Ve druhé kapitole jsou vysvětleny tři základní funkce peněz, které musejí poskytovat. Mezi tyto funkce patří peníze jako prostředek směny, peníze jako prostředek oceňování a peníze jako uchovatel hodnot.
1 Historie peněz
Společnost prošla v historii několika etapami, ve kterých se peníze zrodily a vyvíjely. Vše začalo od rozvoje dělby práce, kvůli které vznikla směna. Sama směna pak zpět
podporovala rozvoj dělby práce a dala impuls ke vzniku komoditních peněz, které se postupem času přetvořili na papírové a bankovní peníze. (1)
1.1 Dělba práce a naturální směna
V časech, kdy si domácnost vyrobila vše, co potřebovala, nebylo peněz potřeba. Lidé měli široký záběr činností a objem a pestrost jejich produkce závisela pouze na jejich potřebách a dovednostech. Výhodou byla sice nezávislost na ostatních domácnostech, ale takto zavedený systém byl ekonomicky neefektivní a nedovoloval spotřebovávat příliš pestrý sortiment zboží a služeb. Co si domácnosti samy nevyrobily, to neměly.
S postupem času se začala rozvíjet dělba práce. Domácnosti se začali specializovat na činnosti, ve kterých byly výkonější. S prohlubující se dělbou práce úzce souvisela
roustoucí výměna zboží a služeb, která měla za následek další prohlubování dělby práce. Člověk se stával specializovanějším výrobcem a tentýž člověk byl také spotřebitelem, u kterého rostla škála potřeb. Na jedné straně se rozmanitost výroby zužovala a na druhé se požadavky na spotřebu rozšířovali. A takovýto rozpor mohla vyřešit pouze směna.
Počáteční formou směny byl barter, tedy přímá výměna výrobku za výrobek (2). Tato naturální směna však měla obrovské nedostatky a tím brzdila další rozvoj dělby práce. Jejím hlavním problémem bylo, že směna předpokládala oboustranný zájem. Tedy zemědělec chce nakoupit maso a prodat brambory. V tomto případě musí najít někoho (například chovatele dobytka), který by chtěl nakoupit brambory a prodat maso. Ještě výraznější problém nastane v případě, že chovatel dobytka chce prodat maso a přitom nakoupit třeba pivo. V takovém případě by se musela uskutečnit zprostředkovaná směna, tedy zemědělec by nejdříve musel najít někoho, kdo by s ním směnil oves za pivo a následně pak vyměnil pivo za maso.
1.2 Komoditní peníze
Se složitostí a nedostatky barteru se postupně ve směně vydělilo zboží, které bylo všeobecně žádáno a mohlo tedy platit jako univerzální směnný prostředek. Takovému
zboží se říká komoditní peníze (někdy také nazývané zbožové peníze). Příkladem komoditních peněz může být železo, zlato, stříbro, prsteny, diamanty, hovězí dobytek, pivo, víno, olivový olej, čaj a koření (což bylo hodně závislé na oblasti). Každá tato komodita si sebou nesla určité výhody a nevýhody. Pivo je narozdíl od dobytka dobře dělitelné, ale kvalita piva se na rozdíl od kvality vína časem nezlepšuje. Proto se formovaly základní požadavky na vlastnosti univerzálního směnného prostředku: (2)
- Dělitelnost – požadavek na to, aby bylo zboží jednoduše dělitelné. Příkladem dobře dělitelné komodity může být například čaj a koření. Špatně dělitelný je například dobytek.
- Trvanlivost – požadavek na stálost proti přírodním vlivům. Příkladem trvanlivé komodity může být například zlato a stříbro. Netrvanlivý pak může být dobytek.
- Stejnorodost – požadavek úzce související s dělitelností, který vynucuje, aby část celku reprezentovala odpovídající část původní hodnoty. Stejnorodou komoditou může být například pivo, opakem pak může být pár botou (jedna bota nemá hodnotu odpovídající polovině původní hodnoty páru).
- Vysoká kupní síla – požadavek na to, aby ve směně mohlo vystupovat poměrně malé množství. Vysokou kupní sílu má zlato, nízkou například mouka.
Časem se ukázalo, že těmto čtyřem požadavkům na komodity nejvíce vyhovují drahé kovy, a to především zlato, které bylo poměrně vzácné, dobře zpracovatelné, trvanlivé a společností přijímané. Ze začátku bylo zlato jako platidlo použitelné v jakémkoliv stavu, avšak brzy nastalo období monetizace zlata (procesu převodu zlata do zákonných platebních hodnot) a začali se razit zlaté mince (nazývané zlaté peníze). Důvodem pro začátek ražby bylo vyhnout se nepraktickému používání zlata v podobě prachu, prutů nebo cihel, kdy kupující i prodávající museli složitě ověřovat množství a kvalit kovu. V mincovnách tak byla ověřována kvalita i množství drahého kovu a samotná mince pak nesla ochranné známky, které zamezovaly padělání. (2)
1.3 Papírové peníze
Používání zlatých mincí však nebylo zcela efektivní pro manipulaci s většími částkami při uschovávání a přepravě. Proto ve 20. století proběhl proces demonetizace, kterým se nahrazovali zlaté peníze v oběhu papírovými bankovkami. A jak píše Samuelson a Nordhaus(1) : „Věk komoditních peněz ustoupil věku papírových peněz. Podstata peněz nyní vykrystalizovala. Peníze, spíše jako peníze něž komoditu, chtějí lidé ne pro ně samotné, ale proto, že si za ně mohou koupit určité věci. Nechceme peníze proto, abychom je přímo spotřebovali – spíše je používáme tak, že se jich zbavujeme.“
Užívání papírových bankovek se rychle rozšířilo. Jedním důvodem je jejich pohodlné používání a přenášení. Dále jedna bankovka může představovat velmi vysokou,
nebo velmi nízkou hodnotu (záleží pouze na jejím potisku). Je pak možné přenášet velké částky peněz v malém a lehkém přenosném médiu. Bankovky jsou i velmi dobře dělitelné a splňují tak všechny čtyři požadavky pro univerzální směnný prostředek (dělitelnost, trvanlivost, stejnorodost a vysokou kupní sílu). Jejich podoba musí být chráněna před paděláním, a to především pečlivou ryteckou prací a různými bezpečnostními prvky na bankovce. Díky tomu, že jsou bankovky označovány jako zákonné platidlo, nemohou být vytvářeny soukromými osobami, což je udržuje vzácnými.
První papírové peníze vznikly tím, že si lidé začali ukládat své bohatství v důvěryhodných úschovnách (tedy bankách), které jim při vkladu vydali papírové potvrzení. Tyto bankovky byly kryté zlatem a každý si mohl nechat v příslušné bance vyplatit bankovku ve zlatě. Postupem času byly právě tyto bankovky používány jako prostředek směny a lidé bankovkám věřili, protože věděli, že banka, která bankovku vydala, jim ji vymění za zlato. Pokud v jednom okamžiku bylo v bance uloženo 1 000 zlaťáků, v oběhu pak byly bankovky ve stejné celkové hodnotě. (3)
Později si banky uvědomily, že početná část peněz v bance leží trvale a že není obvyklé, aby všichni držitelé bankovek požadovali o výměnu svých peněz za zlato ve stejný okamžik. Proto se rozhodly část peněz, která v bance stále zůstává, použít na poskytování půjček a úvěrů. Například z těch 1 000 zlaťáků banka na základě dlouhodobého sledování zjistí, že 500 zlaťáků je v bance na trvalo. Proto se rozhodne poskytnout úvěry v hodnotě až 500 zlaťáků. Pokud tak udělá, všechny její výdaje již nejsou kryté zlatem. V oběhu jsou bankovky v hodnotě 1 500 zlaťáků, které jsou kryté pouze z části. (3)
V dnešní době již peníze kryté zlatem nejsou a stejně tak bankovní systém není jednostupňový (jako tomu bylo v dřívějších dobách), ale dvoustupňový v čele s centrální
bankou. Používání těchto nekrytých peněz závisí na naší důvěře, že je společnost ochotna je přijímat a množství peněz v oběhu již nezáleží na množství zlata, ale na monetární politice centrální banky.
1.4 Bankovní peníze (1)
Další etapou ve vývoji jsou bankovní peníze, což jsou peníze uložené na účtech, určené k bezhotovostnímu převodu nebo výběru z automatu. S bankovními penězi se setkáváme především v součastnosti, kdy spolu s bankovním účtem většinou získáte přístup i do vlastního internetového a telefonického bankovnictví, přes které můžete provádět různé transakce. Přímo na bankovní účty se zasílají mzdy, bankovním převodem platíme účty. V obchodech a přes internet nakupujeme platebními kartami, které dostáváme k našim bankovním účtům. Člověk u sebe v dnešní době nepotřebuje nosit téměř žádnou větší hotovost, většina transakcí lze provést bezhotovostně.
2 Funkce peněz (1) (2)
Historický vývoj peněz, který jsme nyní prošli, velice úzce souvisí s třemi důležitými funkcemi, které peníze plní.
2.1 Peníze jako prostředek směny
Na výše uvedeném příkladu u naturální směny musel zemědělec, aby vyměnil brambory za maso, nejdříve vyměnit brambory za pivo a až poté provést výměnu za maso – tzv. zprostředkovaná směna. Peníze tento nedostatek odstraňují a poskytují nám dokonce možnost směnit statek A za statek B bez toho, abychom hledali člověka, který chce směnit to samé B za A. Se splňením této funkce bohatě stačí prodat statek A na jednom trhu a za utržené peníze koupit statek B na jiném trhu.
2.2 Peníze jako prostředek oceňování
Tato funkce zaručuje, že nám peníze umožňují oceňovat statky a služby tím, že jim dávají cenu. Dovoluje nám převést odlišné statky jako např. lidskou práci a suroviny na peníze a jejich cenu pak můžeme používat k jejich vzájemnému porovnávání. Bez této funkce by výrobci nebyli například schopni určit, jaké kombinace vstupů mají při výrobě využít, protože by nebyli schopni porovnat vzácnost výrobních zdrojů.
2.3 Peníze jako uchovatel hodnot
Díky této funkci máme možnost odložit část směny na později, tedy např. prodáme statek A a získané peníze si necháme. Toto v barteru nebylo možné, tam jsme museli směnit statek za jiný. Zajímavé je, že peníze tuto funkci nemusí splňovat vždy na takové úrovni (a často ani nesplňují), jako jiné komodity. Ale i přesto lidé obvykle značnou část svého bohatství drží právě v penězích, a to především kvůli jejich dobré likviditě (je možné je rychle proměnit v libovolný jiný statek).
Závěr
Peníze prošly v historii svého vzniku několika důležitými změnami, než se dostaly do stavu, v jakém je známe dnes. Hlavní podíl na jejich vzniku má dělba práce a s ní spojený vývoj směny, který dal postupně vznikat komoditním, papírovým a bankovním penězům. Zajímavé také je, že dříve byly všechny peníze kryté zlatem. V dnešní době již kryté nejsou a ani množství peněz v oběhu není určováno množstvím zlata, ale monetární politikou centrální banky.
Seznam použité literatury
[1] SAMUELSON, Paul A., NORDHAUS, William D. Ekonomie. Praha : Svoboda,
1991. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X.
[2] FUCHS, Kamil, TULEJA, Pavel. Základy ekonomie. 2. upr. vyd. Praha :
EKOPRESS, s.r.o., 2005. 348 s. ISBN 80-86119-94-7.
[3] NOVOTNÝ, Radovan. Jsou ještě peníze kryté zlatem?. Měšec.cz [online]. 2008
[cit. 2009-12-03]. Dostupný z WWW: <http://www.mesec.cz/clanky/jsou-jestepenize-
kryte-zlatem/>. ISSN 1213-4414.
Penize jsou zlo!